Ruční tisk tapet: od napnutého papírového pásu k zaříznutému spoji na stěně
Brervudo je nezávislý informační projekt o řemesle, které vzniká mezi papírem, řezaným dřevem a hustou krycí barvou. Popisujeme jednotlivé úkony tiskařské dílny v pořadí, v jakém po sobě skutečně jdou — od prvního nátěru gruntu až po podřezaný spoj dvou pásů.
Na této stránce najdete souvislý popis celého postupu: přípravu polotna, výpočet raportu, práci s formami a šablonami, míchání klihových a temperových barev, pořadí vrstev, kontrolu soutisku, sušení, svinování rolí a lepení hotové tapety.
Papírové polotno: klížení, grunt a rovná podložka
Ruční tisk klade na papír jiné nároky než strojní výroba. Barva se nanáší v silné, vodou ředěné vrstvě a papír na ni reaguje okamžitě: nabírá vlhkost, roztahuje se napříč vlákna a po zaschnutí se zase stahuje. Pokud se s tímto pohybem nepočítá předem, vzor se posune ještě dřív, než se dotiskne třetí barva.
Proto se pracuje s papírem o vyšší gramáži, zpravidla někde mezi sto a sto čtyřiceti gramy na metr čtvereční, a vždy s vědomím, kterým směrem běží vlákno. Pás se rozvine a nechá se alespoň jeden den odležet v téže místnosti, kde se bude tisknout. Papír se tak vyrovná s okolní vlhkostí a přestane se během práce chovat nepředvídatelně.
Grunt jako první vrstva kresby
Grunt není pouhé podbarvení. Je to vrstva, která uzavře savost papíru a určí, jak ostře se otisk usadí. Připravuje se z plavené křídy a slabého klihového roztoku, doplněného o pigment podle zamýšleného odstínu pozadí. Nanáší se ve dvou tenkých vrstvách místo jedné husté — první se nechá zaschnout do matu, druhá se vede kolmo na směr té předchozí, aby se srovnaly stopy štětce.
Tiskne se na dlouhém rovném stole s plstěnou podložkou. Plsť mírně pruží a při přítlaku vyrovná drobné nerovnosti dřevěné formy i papíru. Bez ní se otisk rozpadá na tmavé okraje a vybledlý střed.
- Papír aklimatizovat v dílně nejméně dvacet čtyři hodin před tiskem.
- Poznamenat si směr vlákna; raport se počítá vždy podél něj.
- Grunt nanášet nadvakrát, druhou vrstvu křížem přes první.
- Zaschlý grunt přejet jemným brusným rounem a odstranit prach.
- Před prvním otiskem zkontrolovat, že plstěná podložka je čistá a suchá.
Raport a výpočet opakování vzoru
Raport je vzdálenost, po které se kresba vrátí do výchozí polohy. U tapety se udává ve svislém směru, protože právě tak se pás vede po stěně. Vedle výšky raportu je potřeba znát ještě jeho typ: buď na sebe sousední pásy navazují ve stejné výšce, nebo je jeden proti druhému posunutý, nejčastěji o polovinu raportu.
Posunutý raport působí živěji a lépe skrývá drobné rozdíly v sytosti barvy, zaplatí se však vyšším odpadem. Přímý raport je úspornější, ale nemilosrdně ukáže každou nepřesnost v soutisku, protože oko srovnává dvě naprosto shodné řady vedle sebe.
Jak se dopočítá spotřeba
Výpočet vychází ze tří čísel: obvodu stěn bez oken a dveří, užitné šířky pásu a výšky místnosti. Počet pásů se získá vydělením obvodu šířkou pásu, zaokrouhleno vždy nahoru. Délka jednoho pásu je výška stěny zvětšená o výšku raportu a o přířez na horní a dolní okraj. Teprve součin obou hodnot řekne, kolik papíru je nutné potisknout.
- Změřit výšku stěny na několika místech a počítat s tou největší.
- K délce pásu připočíst celou výšku raportu, ne jen jeho část.
- Na přířez ponechat pět až deset centimetrů nahoře i dole.
- U posunutého raportu počítat zvlášť sudé a liché pásy.
- Přidat rezervu na jeden až dva pásy navíc ze stejné tiskové série.
Řezané dřevěné formy a šablony
Forma je vlastní nositel kresby. Řeže se do tvrdého listnatého dřeva s jemnými letokruhy — hrušeň, lípa, javor — které drží ostrou hranu a nevytrhává se napříč vlákny. Deska s řezbou se obvykle lepí na silnější nosný blok, aby se forma nekroutila a dobře se držela v ruce.
Hloubka řezu bývá několik milimetrů. Mělká řezba se při silnějším přítlaku zanáší barvou a kresba se zalévá; příliš hluboká zbytečně oslabuje tenké linie. Plochy se zpravidla odlehčují — v rozsáhlejších tiskových polích se vyvrtají nebo vyříznou drobné otvory, které zmenší množství barvy zadržené na formě a zabrání tomu, aby se otisk uprostřed slil do skvrny.
Značky a madlo
Do rohů formy se osazují drobné kovové hroty, které mimo vlastní kresbu zanechávají na papíru nenápadné tečky. Tyto značky slouží k umístění další formy a jsou to jediné body, podle nichž lze soutisk kontrolovat objektivně. Bez nich se pracuje jen podle oka a chyba se nasčítá po celé délce pásu.
Větší plochy jednolité barvy se tisknou spíš přes šablonu než z formy. Šablona z olejovaného kartonu nebo z tenké plastové fólie se přiloží na pás a barva se do ní vtírá krátkým tvrdým štětcem svisle dolů, nikdy šikmo — jinak zatéká pod okraj výřezu.
- Formy po tisku omýt vlažnou vodou a nikdy je nenechat namočené.
- Sušit naplocho řezbou vzhůru, mimo přímý zdroj tepla.
- Skladovat vodorovně, proloženě, nikdy nastojato o zeď.
- Před každou sérií zkontrolovat, zda jsou všechny kovové značky na svém místě.
- Šablony po použití otřít ještě vlhké, zaschlá barva láme okraje výřezu.
Klihové a temperové barvy
Ruční tisk tapet pracuje s barvami, které kryjí, ale nelesknou se. Klihová barva vzniká rozetřením pigmentu v křídovém plnidle a spojením slabým roztokem kostního nebo králičího klihu. Zůstává matná, sametová, a na papíře se chová podobně jako grunt, na který se nanáší.
Tempera přidává k témuž základu emulzní pojivo. Je odolnější vůči otěru a snese o něco silnější vrstvu, ale schne rychleji, takže na formě méně odpouští pomalou práci. Volba mezi oběma bývá spíš rozhodnutím o tempu než o vzhledu.
Poduška místo válce
Barva se na formu nenanáší štětcem. Používá se plochá poduška potažená plstí, položená v mělké vaničce a průběžně sytená barvou zespodu. Forma se do ní přiloží krátkým, rovnoměrným pohybem — stejným pokaždé. Jakmile se pohyb změní, změní se i množství barvy a v řadě otisků vznikne viditelný přechod.
Hustota barvy se ověřuje zkušebními otisky na odřezku téhož papíru se stejným gruntem. Řídká barva prosvítá a rozlévá se po okrajích řezby, příliš hustá zanechává na otisku hrubou strukturu a vysychá na formě dřív, než se stihne přenést.
Tisk po vrstvách od světlé k tmavé
Vzor se nikdy netiskne najednou. Každá barva má vlastní formu a vlastní průchod po celé délce pásu. Pořadí je dané: nejdřív nejsvětlejší plochy, potom střední tóny a jako poslední tmavé obrysy a stíny.
Důvod je praktický. Světlá barva na tmavé nekryje a zešedne, kdežto tmavý obrys položený nakonec spolehlivě sjednotí drobné nepřesnosti předchozích vrstev — pokryje úzké mezery i lehké přesahy a kresba působí uzavřeně. Obrysová forma proto bývá řezána o něco štědřeji, aby měla kam ustoupit.
Mezi vrstvami se čeká. Ne proto, že by barva nebyla na dotek suchá, ale proto, že papír se po nabrání vlhkosti ještě několik hodin vrací do rozměru. Tisknout na dosud pracující papír znamená přijmout, že se poslední vrstva nebude s první krýt.
- Vytisknout celou délku pásu jednou barvou, teprve pak měnit formu.
- Nechat vrstvu odležet, dokud papír nepřestane měnit rozměr.
- Před další barvou znovu zkontrolovat polohu rohových značek.
- Na začátku každého průchodu udělat dva až tři zkušební otisky stranou.
- Obrysovou formu tisknout jako poslední, s mírně nižším přítlakem.
Soutisk podle značek a přípustný posun
Soutisk znamená, že se všechny barevné vrstvy setkají přesně tam, kde je kresba předpokládá. U ručního tisku je naprostá shoda nedosažitelná a ani se nesleduje. Sleduje se rozptyl: jak moc se odchylka mění v rámci jednoho pásu a mezi pásy navzájem.
Drobný, ustálený posun okem téměř nezaznamenáte, a právě on dává ručně tištěné tapetě její charakter. Problém nastává tehdy, když odchylka narůstá směrem k jednomu konci pásu. To už není povaha řemesla, ale chyba, která se nasčítala — obvykle proto, že se forma pokaždé pokládala s nepatrným pootočením nebo že papír mezi vrstvami nedoschl.
Co dělat při rostoucí odchylce
Prvním krokem je práci přerušit a porovnat značky na začátku, uprostřed a na konci pásu. Pokud rozdíl roste pravidelně, jde o systematickou příčinu a nemá smysl ji dohánět opravou jednotlivých otisků. Vrátit se je třeba k přípravě: zkontrolovat rovinnost formy, stav plsti na podložce, vlhkost papíru a to, zda se přítlak nezměnil s únavou ruky.
- Značky odečítat vždy na stejných třech místech pásu.
- Rozlišit náhodný rozptyl od odchylky, která stále roste stejným směrem.
- Nepokoušet se dotiskovat opravu přes již položenou vrstvu.
- Pásy určené na jednu stěnu tisknout v jednom sledu a ve stejný den.
- Vyřazený pás nevracet do série — použít jej jako zkušební materiál.
Sušení pásů na vzduchu
Klihové a temperové barvy schnou odpařováním, ne chemickou reakcí. Sušení se tedy nedá urychlit, jen pokazit. Pás se zavěšuje volně, potištěnou stranou od sebe, na tyči nebo na šňůře s hladkými dřevěnými sponami, které nezanechávají otlak.
Vhodné je běžné pokojové prostředí bez průvanu a bez přímého slunce. Sluneční svit vysuší povrch dřív než jádro vrstvy a barva zůstane křehká; proud vzduchu z okna nebo z topidla vysouší jednu stranu pásu rychleji než druhou, což papír zkroutí. Teplo samo o sobě nepomáhá — u klihového pojiva zvyšuje riziko, že vrstva po zaschnutí popraská.
Mezi dvěma barvami se obvykle čeká několik hodin, u hotového pásu se před svinutím počítá spíš s dnem až dvěma. Suchost se zkouší na okraji přířezu, nikdy uprostřed vzoru: dlaň přiložená na čerstvou klihovou barvu na ní zanechá matnou stopu.
Role, značení a skladování
Vytištěný a proschlý pás se svinuje na dutou trubku o dostatečném průměru. Úzké jádro vtiskne do papíru trvalé zaoblení, které se při lepení projeví vlnami u horního okraje. Svinuje se volně, bez utahování, potištěnou stranou ven — vzor pak zůstává na vnější, méně stlačené straně ohybu.
Každá role potřebuje vlastní popis. Bez něj se po několika týdnech nedá spolehlivě určit, které pásy pocházejí ze stejného průchodu a jak se mají na stěně seřadit. Papírový proužek nebo štítek se připevňuje na vnější konec role, nikoli na potištěnou plochu.
Co uvést na štítku
- Označení vzoru a barevné varianty.
- Výšku raportu a jeho typ, tedy přímý nebo posunutý.
- Datum tisku a pořadí pásu v rámci série.
- Šipku s vyznačeným horním okrajem a směrem vzoru.
- Užitnou šířku a celkovou délku pásu včetně přířezu.
Role se ukládají naležato ve stálém, suchém prostředí, mimo dosah slunečního světla. Měkké plastové fólie nejsou vhodné: uzavírají vlhkost a mohou se k barvě přichytit. Lepší službu udělá volně obalený nekyselý papír a police, kde na sebe role netlačí vlastní vahou.
Lepení na stěnu a zaříznutí spojů
Ručně tištěná tapeta je citlivější než průmyslová: barva není nijak uzavřená a vlhký hadr po ní snadno rozetře stopu. Tomu se přizpůsobuje celý postup lepení. Podklad musí být suchý, rovný, matný a jednotně světlý, protože tmavší skvrny prosvítají skrz klihovou vrstvu.
Lepidlo se nanáší na stěnu, ne na papír. Pás tak nenabírá vlhkost celou plochou najednou, méně se roztahuje a lépe drží rozměr. Pokud se přesto lepí na papír, doba odležení musí být u všech pásů naprosto stejná — už rozdíl několika minut způsobí, že se sousední pásy roztáhnou nestejně a spoj se rozejde.
Spoj na sraz a dvojitý řez
Pásy se kladou na sraz, nikdy s přesahem. Spoj se přitlačuje měkkým plastovým špachtlem vedeným od středu k okraji; kovový válečkový přítlak se u ručního tisku nepoužívá, protože vyhladí a ztmaví reliéf barvy podél celé hrany. Přebytečné lepidlo se odebírá okamžitě, jemným přiťukáváním suché houby, nikoli tahem.
Tam, kde se vzor nesejde ideálně, pomůže dvojitý řez: dva pásy se položí s malým přesahem, ostrým nožem se prořízne obojí najednou podél pravítka, odpadní proužky se odeberou a hrany se spojí. Řez je čistý, ale prochází i do podkladu, proto se vede jen tam, kde to stěna snese.
- Vyznačit svislici a první pás nasadit podle ní, ne podle rohu místnosti.
- Lepidlo nanášet vždy o něco šířeji, než je pás sám.
- Pás vést shora dolů a přitlačovat od středu k okrajům.
- Přebytek lepidla odebírat ihned, suchou houbou a bez tření.
- Rohy neohýbat celým pásem — rozdělit je a nechat malý přesah.
- Horní a dolní přířez odříznout až po zavadnutí lepidla.
Co na tomto webu najdete
Brervudo shromažďuje psané materiály o jediném okruhu práce — o ruční tiskařské dílně na tapety. Texty jsou uspořádány podle skutečného sledu úkonů, aby se daly číst jako celek i po jednotlivých částech.
Papír a grunt
Volba papíru, směr vlákna, aklimatizace v dílně, složení a nanášení podkladové vrstvy, příprava tiskové podložky.
Raport a výpočet
Typy raportu, odečet výšky opakování z hotového pásu, přepočet obvodu místnosti na počet a délku pásů, rezerva a odpad.
Formy a šablony
Dřeviny vhodné pro řezbu, hloubka řezu, odlehčení ploch, rohové značky, údržba a skladování forem, práce se šablonou.
Barvy a přítlak
Klihová a temperová barva, hustota a zkušební otisky, barevná poduška, rovnoměrnost pohybu a jeho vliv na sytost.
Vrstvy a soutisk
Pořadí barev od světlé k tmavé, čekání mezi průchody, kontrola značek, rozptyl versus narůstající odchylka.
Sušení, role, stěna
Podmínky volného sušení, svinování a značení rolí, skladování, lepení na sraz, dvojitý řez a podrezání spojů.
Jak se s projektem spojit
Brervudo vedou e-mailem. Pokud v některém textu chybí souvislost, něco působí nepřesně nebo vás zajímá téma, které jsme zatím nepopsali, napište nám. Odpovídáme podle možností a jen na adresu, ze které dotaz přišel.
Brervudo je informační a redakční projekt. Nenabízí placené služby, nepřijímá objednávky na tisk ani lepení a neposkytuje finanční ani investiční poradenství.
Texty popisují běžnou dílenskou praxi. Konkrétní podmínky se liší podle papíru, barev a prostředí, proto je před vlastní prací vždy vhodné ověřit si postup na zkušebním vzorku.